20. Červenec 1944 „spiknutí“- nezdařený převrat a pokus zavraždit Adolfa Hitlera.

Bylo zorganizováno hlavně důstojníky Wehrmachtu. Vůdce byl Oberst (plukovník) Claus von Stauffenberg. K dalším spiklencům patřili Polní maršál Erwin von Witzleben, generálové Ludwig Beck a Erich Hoepner, Carl Goerdeler, Oberst Albrecht Mertz von Quirnheim, Alfred Delp, podplukovník Robert Bernardis, Oberst Wessel Freiherr von Freytag-Loringhoven, Carl Szokoll,  patřili  k nim i  Hanse-Jürgen von Blumenthala, Adam von Trott zu Solz, Gottfried von Bismarck a princezna Marieová Vassiltchikov. K lidem zapleteným do spiknutí lze  zařadit  i Erwina Rommela a Günther von Klugea.

Spiklenci, kteří se již nemohli dívat na to, jak se jejich Německo mění neustálými spojenckými nálety na hromadu sutin, byli rozhodnuti jednat. Nejaktivnější z nich, plukovník Claus von Stauffenberg, vypracoval plán s krycím názvem Valkýra. Plán počítal s tím, že po zavraždění Hitlera budou pozatýkání vůdčí členové SS a NSDAP. Do atentátu bylo zapojeno mnoho vysokých důstojníků, z nich nejvýznamnější byli Beck, Höpner, Rommel, Speidel a Stieff. Možná by se mohlo zdát, že i Guderian do tohoto spiknutí byl zapleten, protože se pravidelně dostával do konfliktů s Hitlerem, který nemilosrdně trestal každé selhání velitelů na frontě (která byla většinou zaviněny jím samým). Nicméně pravdou je, že, jak řekl Thomale, který sám o spiknutí velmi dobře věděl, Guderian odmítl zúčastnit se spiknutí, protože by to vyžadoval přímý zásah proti Hitlerovi. Přitom zásadně nesouhlasil s operacemi prováděnými na východní frontě a s rozmístěním tankových sil ve vnitrozemí Francie, které nařídil Hitler, navzdory Rommelovým doporučením. Rommel již dál nemohl snášet Hitlerovo počínání, a proto 15. července poslal Hitlerovi ostrý dopis, v kterém je kritizoval. Přitom sám byl ochoten uzavřít se spojenci příměří. 5. června 1944 začala operace s krycím názvem Overlord. Ráno 6. června se na pobřeží Normandie vylodili spojenecké jednotky. Váhavost nejvyššího velení a názor, že k vylodění dojde v Calais způsobily, že spojenecké jednotky bez větších problémů rozšířili předmostí. Přestože Rommel s von Rundstedtem opakovaně naléhali, aby byly povolány zálohy, Hitler je odmítl. Přitom kdyby tankové divize zaútočily hned, možná by se jim podařilo katastrofu odvrátit. Po vylodění v Normandii vyvinuli spiklenci horečnou aktivitu a odhodlali se k rozhodujícímu úderu. I důstojníci ze staré školy (von Bock, von Rundstedt a Fromm) byli ochotni spiklence, pokud bude atentát úspěšný, podpořit. 17. července byl Rommel těžce raněn při leteckém útoku, čímž spiklenci přišli o osobu, které jim mohla získat veřejnou podporu. 18. července byl Guderian informován svým přítelem von Barsewitschem o atentátu (přičemž selhaly poslední snahy o jeho zatažení do spiknutí), nicméně neučinil nic, aby Hitlera varoval. 19. července Guderian, na popud Thomaleho, souhlasil se zadržením tankových jednotek, které byly vyslány do Východního Pruska, aby zakročily proti nepřátelskému výsledku (což byla ovšem oficiální verze plánu).  

Stauffenberg

20.7.1944 v 8.00 hodin startuje kurýrní letadlo s plukovníkem Stauffenbergem a jeho ordonancí nadporučíkem von Haeftenem z Rangsdorfu u Berlína. Aktovku s výbušninou má u sebe nadporučík. 2 balíčky po 1. kg . Stauffenberg má přednést referát o "situaci na jihu". Také tento den, však není ve "Vlčím doupěti" Wolfschantze v Rastenburgu, ve Východním Prusku- přítomen Himmler ani Göring. Po vstupu do poradní místnosti Stauffenberg umístil aktovku s předem aktivovanou roznětkou pod stůl a odešel. Nastoupil ke své ordonanci do již připraveného vozu. K první bráně, kde ještě nebyl vyhlášen poplach, přijeli krátce po výbuchu ve 12,44 hodin. Sloužící poručík je bez problémů pustil. Po potížích projeli i druhou kontrolou a směřovali k letišti, odkud objednaným letadlem He 111 odletěli do Rangsdorfu. Bylo 13.15 hodin. Oba pasažéři byli přesvědčeni o tom, že Hitler je mrtev. Pravda však byla jiná. Jen pevný dubový stůl zachránil Hitlerovi život, nicméně takové štěstí již nemělo . Ve zdemolované místnosti čtyři z přítomných podlehli zraněním, devět dalších utrpělo střední zranění, ostatní byli zraněni lehce. Pouze Keitelovi se nic nestalo. Hitler měl prasklé ušní bubínky, pohmožděniny a oděrky.  

Stauffenberg, aniž by se přesvědčil, jestli Hitler opravdu zemřel vydal pokyn k provedení operace Valkýra. Zároveň Fellgiebel nedokázal splnit svůj úkol a nevyřadil z provozu radiostanici v Rastenburgu a tak zpečetil osud spiklenců. Guderian toho dne nebyl k zastižení, protože se vydal hned ráno na procházku. Večer tohoto dne se dozvěděl, že spiknutí bylo potlačeno a několik jeho nejvýznamnějších představitelů (včetně von Stauffenberga, Olbrichta a Becka) bylo mrtvých, což způsobil velitel záložní armády Fromm, který si tak chtěl zachránit život. Zanedlouho byli popraveni další a dva polní maršálové - Rommel a von Kluge, přestože se aktivně nepodíleli na atentátu, spáchali sebevraždu. 21.7. spáchal na frontě sebevraždu i  generál Tresckow. 10.8.1944 byl popraven i Stauffenbergův bratr Berthold.  

generál Tresckow

Hitler věřil, že rychlé popravy umlčí a zastraší  veškerou opozici. Hitler  jich nechal provést skoro 5000. Potencionální i skuteční oponenti jeho režimu byli mučeni a poté popraveni po procesech lidového soudního dvora, jemuž předsedal Roland Freisler.