SNP
Home 2.sv. válka 1944-45 Den D Atentát na A. H. Garden Finsko 1944 Bagration Varšava 1944 Bulharsko Jugoslávie SNP VF 1943-45 Řecko Dukla 44 Ardeny 1944 1945 Jalta 45 Maďarsko Pád Berlína Postupim 45 Atomová bomba Osvobození ČSR Norinberk

 

 

29. srpna 1944 vstoupily  první německé jednotky na území Slovenska, což byl jeden z předem stanovených signálů, k povstání. Jak Československá exilová vláda v Londýně, tak i českoslovenští komunisté v Moskvě se domnívali, že ozbrojeným vystoupením Slováků proti Němcům získají lepší pozice pro poválečné prosazování své politiky v obnovené republice. Vytvořili proto jak politické, tak vojenské velení odboje, a i když byla příprava povstání spojována s postupem sovětské armády, nebylo dosaženo významnější koordinace. Povstání se záhy dostalo do vleku událostí a až do konce se z něj nevymanilo.

Dopoledne 30. srpna na shromáždění důstojníků posádky v Banské Bystrici oznámil plukovník generálního štábu Ján Golian, že Slovensko je ve válce s Německem a že slovenské vojsko je součástí československé armády na osvobozeném území. Se svojí první relací určenou příslušníkům slovenské armády se ozval Svobodný slovenský vysílač v Bánské Bystrici a v další relaci vyzval obyvatelstvo a národní výbory k podpoře povstání. Také luďácké vedení Slovenského státu využilo rozhlasu a po projevech ministra obrany generála Čatloše, prezidenta Tisa a generála Malára se řada posádek na západním Slovensku nezapojila do povstání.

Ján Golian

generál Čatloš

Bratislavská posádka se dala odzbrojit v noci na 2. září, Nitra zůstala věrná Tisovi. Na stranu povstání přešly jako celek posádky v Trnavě, Piešťanech a Topoľčanech a přesunuly se na povstalecké území, stejně jako skupiny vojáků z ostatních posádek (také z Nitry). Povstání tak ztratilo velkou část území s důležitými zbrojními podniky a sklady a značnou část výzbroje a vojenského materiálu. Nepříteli se uvolnily přístupy k povstaleckému území bez boje.

Rovněž na východním Slovensku došlo k vážnému selhání, když tzv. polní armáda nesehrála v povstání svoji roli. Její dvě divize a sborové útvary včetně letectva v počtu kolem 35 000 mužů byly nejlépe vyzbrojenými jednotkami a podle plánů měly obsadit karpatské průsmyky a umožnit Rudé armádě rychlý postup přes Karpaty na Slovensko. Polní armáda však byla v akci zahájené 31. 8. německými vojáky odzbrojena a internována. Na sovětskou stranu odletělo 26 letadel a některé jednotky přešly do hor, kde pokračovaly v boji po boku partyzánů nebo se probily na střední Slovensko. Karpatské průsmyky tak obsadila německá vojska a pevně oddělila východní Slovensko od povstaleckého území.  

To mělo - po selháních na západě a východě - rozlohu asi 20 000 kilometrů čtverečních a zhruba 1,7 mil . obyvatel. Do boje se na počátku zapojilo včetně záložníků a dobrovolníků na 18 000 vojáků. Povstalecká armáda se teprve formovala, v čele stál Ján Golian, povýšený na brigádního generála. Po příletu z Londýna 7. 10. převzal velení divizní generál Rudolf Viest. Celkem měla armáda na počátku 16 praporů a 8 rot pěchoty, na 200 děl a minometů, 24 tanků a 2 samohybná děla, 13 různých letadel. Letectvo bylo soustředěno na letiště Tri duby a Zolná. K povstání se připojilo četnictvo a finanční stráž a od počátku bojovaly po boku vojáků partyzánské útvary v počtu asi 9 000 osob.

Rudolf Viest

Celé povstání lze rozdělit do tří hlavních období: První od 29. 8. do 8. 9. sice přineslo likvidaci východoslovenské tzv. polní armády, ale také zformování povstaleckých sil a vytvoření vojenské obrany středního Slovenska. Ve druhém, nejdelším období od 8. 9. do 18. 10. začala útočná operace Rudé armády na Dukle, která však nevedla k navázání přímého spojení s povstaleckým územím. Obranu povstání posílily významně jednotky 1. čs. armádního sboru přesunuté na Slovensko, zejména 1. čs. letecký stíhací pluk s 21 letouny La-5 FN, který umožnil získat převahu ve vzduchu, a 2. čs. paradesantní brigáda, která byla 19. 9. stažena z fronty a letecky přepravována na povstalecké území. Na letišti Tri duby přistála první část brigády 26. 9., ale celý přesun se namísto plánovaných tří dnů protáhl téměř na měsíc.

Pro třetí, závěrečné období od 18. 10. do počátku listopadu už byl určující soustředěný útok německých sil od jihu. Poslední dějství vojenské obrany se pak odehrálo na přístupech k Banské Bystrici. Zprvu organizovaně. 26. 10. odletěl 1. čs. stíhací letecký pluk, když se letiště Tri duby octlo pod dělostřeleckou palbou. K evakuaci Banské Bystrice došlo 27. 10. a poté se už místy objevovaly známky paniky a dezorganizace. Velení armády se i se SNR přesunulo na Donovaly a ztratilo s vojsky kontakt. Jednotky byly ponechány svému osudu.

Organizovaný odpor na přelomu října a listopadu ustal. Povstání bylo vojensky poraženo a část povstaleckých sil ustoupila do hor, kde spolu s patyzány přečkala do příchodu Rudé armády.  

prezident Tiso vyznamenává své zachránce

Hlavní akcí Sovětů na pomoc SNP byla údajně Karpatsko-dukelská operace, která trvala od 8. 9. do 28. 10. 1944. Do boje bylo nasazeno 34 divizí, což představovalo 246 tisíc vojáků, přes 5 tisíc děl, 322 tanků a více než 1100 letadel. Němci do bojů nasadili asi 18 divizí, což bylo cca 100 tisíc mužů, přes 2 tisíce děl a minometů, 250 tanků a 110 samohybných děl. Operace nedosáhla rychlého spojení s povstalci, což mělo být jejím cílem, a první československé jednotky vstoupily na území ČSR až 6. 10. 1944.

Sovětská armáda měla v létě 1944 reálnou možnost dosáhnout československého území i bez zdolávání Karpat, tedy bez nutnosti čelně prolomit Němci vybudovanou obranu, ale směr náporu upřela jinam. Na průběh vojenských akcí v Evropě SNP podstatný vliv, na rozdíl od Varšavského povstání, které zbrzdilo sovětské útočné akce na "berlínském směru" až o půl roku, nemělo.

  nahoru