Řecko
Home 2.sv. válka 1944-45 Den D Atentát na A. H. Garden Finsko 1944 Bagration Varšava 1944 Bulharsko Jugoslávie SNP VF 1943-45 Řecko Dukla 44 Ardeny 1944 1945 Jalta 45 Maďarsko Pád Berlína Postupim 45 Atomová bomba Osvobození ČSR Norinberk

 

 

Řecko 1941-46

Král Jiří II. a jeho vláda utekli v roce 1941 do Egypta, kde se prohlásili za exilovou vládu. Tu uznali západní spojenci, ale nikoli Sovětský svaz . Západní spojenci podněcovali či dokonce přinutili krále jmenovat umírněné ministry, pouze dva z jeho ministrů byli členy diktátorské vlády, která vládla Řecku před německou invazí Některé proudy v levicovém hnutí odporu prohlašovaly vládu za nelegitimní, na základě toho, že její počátky sahaly do období diktátorského režimu generála Ioannise Metaxase (1936-1941) Bez ohledu na to, vláda nebyla schopna ovlivňovat situaci v Řecku, a to devalvovalo její postavení v očích většiny řeckého obyvatelstva

Král Jiří II.

Němci sestavili kolaborantskou vládu v Athénách, ale i tato vláda postrádala legitimitu a podporu. Loutková vláda byla dále podkopána, když ekonomická korupce ve válečných podmínkách vytvořila nekontrolovanou inflaci a akutní nedostatky potravin. Někteří vysoce postavení důstojníci předválečného řeckého režimu sloužili Němcům na různých postech. V roce 1943 tato vláda začala formovat polovojenské síly většinou z místních fašistů, odsouzenců a sympatizujících válečných zajatců, které měly bojovat proti přívržencům komunistů a redukovat tlak na německou armádu Tyto síly, známé jako bezpečnostní prapory, čítaly na svém vrcholu v roce 1944 20 000 mužů. Nikdy nebyli použiti proti západním spojencům, ale pouze jako protikomunistické guerilly.

Absence zákonné vlády vytvořila mocenské vakuum, které bylo zaplněno několika hnutími odporu, která zahájila činnost krátce po německém obsazení. Největší z nich byla Národní fronta za Osvobození (v řečtině Ethniko Apeleftherotiko Metopo, EAM), založená v září 1941. EAM a jeho vojenské křídlo, řecká národní osvobozenecká armáda (Ethnikos Laikos Apeleftherotikos Stratos, neboli ELAS), byla založena komunistickou stranou Řecka (KKE). Úřadujícím vůdcem byl Giorgios Siantos

Giorgios Siantos

  (jeho řádný vůdce, Nikolaos Zachariadis, byl internován v německém vězení) V souladu se sovětskou politikou vytvoření jednotné fronty proti fašismu získal EAM podporu mnoha nekomunistů. Stal se širokou organizací, která, byť  zcela kontrolována KKE, se snažila vystupovat jako demokratické republikánské hnutí. Další organizace řízená řeckou komunistickou stranou byl OPLA (organizace pro ochranu bojovníků lidí). V oblasti Floriny tam také byl Slavo-makedonská organizace NOF, který změnil  jméno na  SNOF během třetí fáze občanské války.  A významnou úlohu hrál taky  EDES řecky Ellinikos Dimokratikos Ethnikos Stratos, Národní demokratický řecký svaz -řecká ozbrojená organizace hnutí odporu proti nacistickým okupatům za 2. světové války, založena roku 1941, od roku 1943 orientována antikomunisticky. Další důležitou siloubylo národní a společenské osvobození (Ethniki Kai Koinoniki Apeleftherosis, nebo EKKA), vedené  plukovníkem Dimitriosem Psarosem. EKKA byla klasické liberální hnutí, se silnou opozicí vůči monarchii. EDES nesl punc republikánů.

Plk. Napoleon Zervas - velitel EDES

Na začátku západní spojenci pomáhali všem organizacím odporu s penězi a vybavením. Pozdější západní spojenci přešli k podpoře  anti-komunistické organizací.

EAM byl nejsilnější všech organizací odporu, a to napadlo celé nekomunistické hnutí odporu. EAM obvinil EDES spolupráce s Němci. A v říjnu 1943 ELAS napadl své  soupeře, zvláště EDES a začal občanskou válku, která pokračovala až do února 1944, kdy britští agenti v Řecku vyjednávali zastavení palby (Plaka dohoda). Tato situace vedla k trojúhelníkovým bitvám mezi ELAS, EDES a Němci.

V březnu 1944 EAM, nyní s kontrolou nad většinou ze země, založil Politický výbor národního osvobození (Politiki Epitropi Ethnikis Apelevtheroseos, nebo PEEA), ve skutečnosti  to byla třetí řecká vláda soupeřící s těmi v Aténách a Káhiře. Jeho cíle byly, “zesílit boj proti dobyvatelům... pro plné národní osvobození, pro upevňování nezávislosti a integrity naší země... a pro zničení domácího fašismu a ozbrojit kolaboranty a zrádce.” PEEA jejím prvním vůdcem byl Euripides Bakirtzis, vojenský vůdce EKKA.

V květnu 1944, zástupcové od všech politických skupin se shromáždili na konferenci v Libanonu a hledali dohodu o vládě národní jednoty.

Konfrontace: 1944

V létě  1944 to bylo zřejmé, že Němci by brzy ustoupí z Řecka, protože ozbrojené síly Sovětského svazu postupovaly přes Rumunska  k Jugoslávii dále na Balkán. Vláda v exilu, nyní ji vedl Papandreou, se v září 1944 dohodl se spojenci o koordinaci bojů v Řecku. Kontrolu nad odbojovými skupinami „převzal“ britský důstojník, generál Ronald Scobie.

Západní spojenci vstoupili na  řeckou půdu v říjnu 1944.  Němci byli v plném ústupu a boje probýhaly hladce. Britové byli velmi „překvapeni“ činností ELASu, který do této doby měl 50 000 mužů ve zbrani a byl  plně vyzbrojen tím co Němci museli zanechat v Řecku při svém ústupu. 

13. října západní spojenci vstoupili do Athén a Papandreou a jeho ministři je následovali jen o  několik dnů později. Král Jiří II. zůstal v Káhiře, protože Papandreou sliboval, že budoucnost monarchie musí být rozhodnutá referendem.

Papandreou

ELAS byl jen krok od převzetí plné kontroly nad zemí. KKE vedeno instrukcemi Sovětského svazu nevyvolat krizi je nemohlo ohrozit. Stalin měl větší válečné cíle

Odzbrojování organizací odporu byly příčina tření mezi Papandreovou vládou a jeho EAM. Nastala vládní krize.

1. prosince, Ronald Scobie vydal prohlášení  v němž vyžadoval rozpuštění ELAS.

ELAS

3. prosince, následovali demonstrace v centru Athén a přestřelky mezi ELAS a vládou později  přešly v rozsáhlé válčení. Západní spojenci se pokusili zůstat neutrální ale když bitva eskalovala zasáhli, dělostřelbou i letadly.

4. prosince  chtěl Papandreou odstoupit, ale britský velvyslanec  ho přesvědčil aby zůstal ve funkci.

Papandreou uprostřed

12. prosince  měli ELAS pod kontrolu většinou Athen a Pirea. Boje pokračovaly přes celý prosinec, ale západními spojenci pomalu získávali převahu.

Vypuknutí války mezi západními spojeneckými sílami a anti-německé hnutí odporu, byl vážný politický problém pro Churchillovu koaliční vládu  a způsobil hodně protestů v britském a americkém tisku i v poslanecké sněmovně.

24. prosince Churchill sám přiletěl do Athén a předsedal konferenci, které se účastnili i Sověti, aby byla možná dohoda mezi znepřátelenými stranami.  

Začátkem ledna Papandreou rezignoval a byl nahrazený anti-komunistou, generálem Nikolaosem Plastirasem. 15. ledna 1945 Scobie souhlasil se zastavením palby.

KKE byla tedy v roce 1945 poražena hlavně politický.

Přestávka: 1945-1946

V únoru 1945 "různorodé" řecké skupiny přistoupili ve Varkize k  dohodě, za  podpory všech spojenců. Ti se postarali o kompletní demobilizaci ELAS a všech polovojenských skupin,  byla vyhlášena amnestie pro všechny politické trestné činy, referendum o monarchii a všeobecné volby co nejdříve. KKE se stala legální, a jeho vůdce Nikos Zachariadis, 

se vrátil v dubnu 1945 z Německa, tvrdil, že KKE má cíl “demokratizovat” a dosáhnout tak mírovými prostředky.

Varkize 

Dohoda ve Varkize přeměnila KKE politickou porážku ve vojenskou. ELAS existence byla sice ukončena. Současně Nacionalistická armáda a pravicoví extrémisté byli připraveni pokračovat ve válce. Protože mnoho partyzánů ELAS skrylo svoje zbraně v horách a 5000 jich uteklo do Jugoslávie.

Bylo jen otázkou času, kdy propuknou boje (občanská válka) znovu. KKE bojkotovala v březnu 1946 volby, které vyhrála monarchistická Sjednocená vlastenecká strana (Inomeni Parataxis Ethnikofronon), včele s Konstantinosem Tsaldarisem. V září referendum těsně rozhodlo zůstat u monarchie, ačkoli  se o výsledky  přelo KKE.  Král Jiří II. se vrátil do Athén.

Král Jiří II. 

Občanská válka: 1946-1949

Boje začali znova už v březnu 1946, když ozbrojené ELAS (veteráni) pronikly do Řecka přes hornaté oblasti  Jugoslávce a Albánie. Byli organizováni jako demokratická armáda Řecka (Dimokratikos Stratos Elladas, DSE), pod vedením ELAS veterána Markose Vafiadise (známý jako “generál Markos”)..........

ELAS

nahoru