|
|
Koncem
2. světové války hrozilo naší zemi zničení. Zatímco Američané
začali osvobozovat západní Čechy a Rudá armáda dobývala na severu
Berlín a na východě Moravu, nacisté se rozhodli klást ve zbytku
protektorátu tuhý odpor. Rozsáhlé povstání na mnoha místech Čech ale
Němce natolik paralyzovalo, že jim nakonec nezbylo nic jiného než
dezorganizovaně utíkat na západ. Čeští vlastenci nás tak uchránili
před osudem mnoha evropských zemí, kudy prošla fronta a kde zůstala
rozstřílená a vypálená města i s historickými centry a statisíce
a milióny mrtvých vojáků i civilistů. Německé
ozbrojené síly Velitel
skupiny německých armád Mitte, maršál Ferdinand
Schörner, předpokládal,
že bude klást odpor Rudé armádě nejméně do 20. května Německý
plán počítal s přesunem silných jednotek do Prahy. V české
kotlině se soustředilo kolem miliónu německých vojáků a
jen v samotném hlavním městě byly desetitisíce příslušníků
Wehrmachtu, Waffen-SS, Luftwaffe a pomocných vojenských složek. Němci drželi
hlavně kasárna, letiště na Ruzyni a ve Kbelích a rozhodující
strategická místa. Velkou roli hrál i Volkssturmbatalion 305 složený z německých
civilistů, jehož členové měli mnoho zbraní i ve svých bytech. Přípravy
k povstání Několik
generálů bývalé československé armády hned po okupaci založilo
ilegální organizaci, kterou v červenci 1939 nazvali Obrana národa. Její
velení prakticky kopírovalo velitelskou strukturu bývalé čs. armády.
Gestapo Obranu národa několikrát téměř rozbilo, když postupně
zatklo a popravilo mnoho jejích členů. Jednoho ze zakládajících
velitelů, generála Josefa Bílého, dal zastupující říšský
protektor Reinhard Heydrich popravit hned po svém příchodu do Prahy v září
1941. Po sériích zatýkání se v říjnu 1944 ujal velení Obrany národa
generál František Slunečko. Koncem dubna 1945 vytvořil velitelství
Alex. František Slunečko Velitelství
Alex si podřídilo uniformované protektorátní sbory: policii, četnictvo,
vládní vojsko, protivzdušnou ochranu Luftschutz a zpravodajskou skupinu
spolupracující se skupinou bývalých legionářů generála Karla
Kutlvašra. Mělo pravomoc nad vojensky podchycenými povstaleckými
jednotkami mimo Prahu a nad velitelstvím s krycím názvem Bartoš, které
velelo obvodu Velké Prahy. Velitelství Bartoš v Bartolomějské ulici mělo
k dispozici šest praporů Luftschutzu, 4026 uniformovaných policistů
ze všech revírů, 425 zaměstnanců elektrických podniků,
400 četníků, 385 příslušníků vládního vojska a na 200
příslušníků bývalé finanční stráže. Na
povstání v Praze se připravoval i český civilní odboj. Z
iniciativy moravské odbojové organizace Rada tří, ilegální ústřední
rady odborů a čtvrtého ilegálního vedení KSČ vznikla jako
hlavní orgán Česká národní rada. V čele její vojenské komise
stanul parašutista z Británie kapitán Jaromír Nechanský.
Jaromír Nechanský v roce 1950 komunisty poraven Situace
začátkem května 1945 Léta
potlačovaná nenávist k nacismu dostala konečně průchod a
lidé na celém území protektorátu začali spontánně přemalovávat
a odstraňovat německé nápisy a symboly. České banky přestaly
měnit říšské marky na koruny a pražští obchodníci a průvodčí
v tramvajích odmítali marky přijímat. Dopoledne 5. května v centru
Prahy na Můstku a náměstí Republiky stovky obyvatel bouřlivě
pozdravovaly četnický pohotovostní oddíl, který bojkotoval protipartyzánskou
akci. Z oken obchodních domů vyhazovaly prodavačky trikolóry v národních
barvách. V davu se šířily fámy o přítomnosti americké armády v
Berouně a v Ruzyni, o zajetí zastupujícího říšského protektora
K. H. Franka a o údajné sebevraždě kolaborantského ministra E.
Moravce.
V nervózní atmosféře docházelo k prvním potyčkám s německými
vojáky a policisty. 5.
května jednalo velitelství Alex o vyhrocené situaci v domě U Kunerlů
na Staroměstském náměstí. V 10 hodin generál Slunečko
aktivoval pražské velitelství Bartoš a všem mimopražským jednotkám vydal
rozkaz, aby "stěhovaly naplno", tedy aby vojensky vystoupily
proti okupantům. V 11 hodin nařídil pohotovost české policie a
následně obsazení rozhlasu, meziměstské telefonní ústředny,
nádraží, hlavní pošty a dalších strategických bodů ve městě.
Nový policejní velitel pplk. Rožek mezitím vyzval všechny policisty, aby se
postavili za svatou věc národa a nedbali obětí, které snad si boj
vyžádá. Policisté okamžitě začali očišťovat sbor
od kolaborantů. 5.
května se K. H. Frank pokusil kontaktovat Spojence ve snaze dojednat separátní
kapitulaci. Německou delegaci ale zajali povstalci. V rukou vlastenců
skončil i předseda protektorátní vlády Bienert, který se pokoušel
převzít moc z Frankových rukou. Mnohé německé posádky v Praze
padly 5. května do rukou povstalců. Němci kontrolovali souvislé
území pouze okolo silně obsazených objektů velitelství generála
Rudolfa Toussainta v Dejvicích, u Černínského paláce, Pražského hradu
a dále Malou Stranu i protiletadlovou baterii na Letné s malým předmostím
u budovy právnické fakulty u Vltavy. V
bojích o Český rozhlas začíná Pražské povstání V
protinacistických náladách působí jako roznětka, když čeští
hlasatelé začínají 5. května ráno vysílat jen česky a hrají
zakázané české písně. Vysílání Českého rozhlasu je pro národ
ohromným povzbuzením a vysílané Výbušná
situace vznikla i před pankráckou věznicí, kde dav Pražanů žádá
propuštění politických vězňů. Lidé jsou napadeni třemi
německými letouny, které začaly věznici bombardovat a ostřelovat
z palubních zbraní. Ozývají se i výstřely z ručních zbraní. Po
vyjednávání, které s velením věznice vedou policisté z nuselského
revíru, se političtí vězni dostávají na svobodu. K Praze se mezitím
začaly ze severu stahovat fanatické jednotky esesáků, vyzbrojené
tanky a další obrněnou technikou. Silné svazy přijížděly z
oblasti Milovic a SS-Kampfverband Wallenstein z cvičiště Böhmen u
Neveklova. První
mimopražské jednotky dosáhly hranic Prahy už ráno 6. května, kdy
dobyly Zbraslav a postoupily až k Pankráci. Na mnoha místech se však mimopražským
povstalcům podařilo bojem zdržet postup Němců. K hlavnímu
útoku na Prahu tak došlo až 7. května. Stavění barikád Po
výzvách Českého rozhlasu začali Pražané v noci na 6. května
stavět stovky barikád. Hromady dlažebních kostek a všech možných pevných
předmětů stály napříč ulicemi, aby poskytly povstalcům
úkryt před střelbou a znemožnily pohyb německé vojenské
techniky. Na Vinohradské (tehdy Schwerinově) třídě vyrostly před
rozhlasem 2 barikády a v blízkém okolí dalších 20. Mezitím povstalci
zdokonalili svou organizovanost a zajišťovali spojení a vyzbrojování svých
jednotek. Vlastenecká mobilizační centra ve Štefánikových kasárnách,
četnických kasárnách na Újezdě a kasárnách Jiřího z Poděbrad
organizovala další jednotky. Povstalcům se podařilo ukořistit
asi deset improvizovaných obrněných vlaků, stejné množství obrněných
vozidel a dvě baterie protiletadlových děl. Mimo Prahu povstalci
zablokovali nebo zajali většinu německých posádek. Nový
vůdce Německa Karl Dönitz po zprávách o českém povstání
opustil původní plán stáhnout skupinu armád Mitte bojem na západ. Dönitzovo
vedení začalo naopak vyjednávat se Spojenci o kapitulaci Německa.
Skupina armád Mitte dostala rozkaz, aby ustoupila tak rychle, jak je to jen možné.
K tomu ovšem potřebovala pražský komunikační uzel. Povstalcům v Praze významně napomohly jednotky vlasovců z 1. divize Ruské osvobozenecké armády, kterou nacisté sestavili ze sovětských utečenců a zajatců. Teď se však vlasovci Němcům postavili. 6. května obsadili Smíchov a jejich 3. pluk také zaútočil na letiště Ruzyně a zabránil tak dalšímu nasazení německých proudových letadel proti povstalcům. V Radotíně a Lahovicích bránil 2. pluk vlasovců postupu německé bojové skupiny "Klein" z Hradišťka po levém břehu Vltavy. Od rána docházelo k lokálním bojům na Žižkově i jinde, na severu se k Praze přiblížila bojová skupina pluku SS "Der Führer" a na Pankrác dorazily další německé posily od Benešova. Na mnoha místech Němci, hlavně esesáci, vraždí zajaté povstalce a civilisty včetně žen a dětí. Nejtěžší
dny povstání 7. května už povstalcům na většině míst dochází střelivo a proti dobře vyzbrojeným a vycvičeným esesákům a německé armádě se nedostávají zbraně. Ráno útočí mimopražské síly Wehrmachtu a Waffen-SS ve směrech Kobylisy - Trojský most, Vysočany - Karlín, Hrdlořezy - Žižkov a Pankrác - Michle. Němci brutálně využívají jako rukojmí civilisty včetně žen a dětí, které dokonce ženou před tanky. Trojský most padl v 16 hodin. Německé jednotky postupují přes Karlín a obsazují Masarykovo nádraží, kde hromadně masakrují zajaté povstalce. Útok z Hrdlořez zastavili povstalci na Ohradě. Na Pankráci se udrželi za pomoci vlasovců. Útok nacistů proti vysílači Českého rozhlasu ve Strašnicích se podařilo odrazit až díky revoluční tankové jednotce s ukořistěnými stíhači tanků Hetzer. V
noci ze 7. na 8. května opustila Prahu většina vlasovců z ROA.
Útok Němců z Lahovic směrem na Smíchov zastavil 8. května
na Zlíchově jeden z povstaleckých obrněných vlaků. Policisté
a příslušníci vládního vojska z vlaku rozstříleli jeden německý
tank, ale zbývající dva zasáhly lokomotivu. Německé jednotky večer
postupně pronikají až na Barrandov, Zlíchov a do Hlubočep. Německá
bojová skupina z Karlína se probíjí náměstím Republiky a Dlouhou a
Celetnou ulicí až na Staroměstské náměstí.
gen. Vlasov Vrchní velitel ROA ROA- generál Malcev Ruská osvobozenecká armáda ROA - "Vlasovci" Při
bojích granáty z tankových stíhačů Jagdpanzer
38 Hetzer zapálily Staroměstskou radnici, která později
musela být zbourána. Boje o Prahu už ale 8. května ztratily smysl. Němcům
se nepodařilo dobýt pražský komunikační uzel a frontové jednotky
musely Prahu obcházet. V 16 hodin zástupci obou stran podepsali protokol o
provedení kapitulace německých branných sil, na jehož základě
nastalo v 19 hodin všeobecné zastavení bojových akcí. Německá vojska
začala odcházet z Prahy večer 8. května. Kolony většinou
tvořily bojové jednotky, ale odešlo i německé úřednictvo a většina
z asi 25 tisíc německých civilních obyvatel. Při odchodu z Pankráce
s sebou esesáci vzali jako rukojmí mnoho civilistů, které před
sebou hnali směrem k Jesenici. Žukov - kapitulace Německa Ráno
9. května ještě jednotky SS bojovaly v Břevnově na
Malovance, v 10 hodin byl hlášen boj na Letenském náměstí a zároveň
ostřelování vnitřního města a Hradu dělostřelectvem.
Zastavení palby nerespektovala ani bojová skupina Klein na Zlíchově, se
kterou svedli povstalci boj ještě 9. května v 15 hodin. Rudá
armáda v Praze Původně
měla do Prahy dorazit sovětská vojska z východu, ale těžký
odpor Němců u Ostravy a Brna je vážně zpomalil. Masakrům v
Praze mohli zabránit Američané, kteří při osvobozování západních
Čech postupovali rychleji. Sověti však za žádnou cenu nechtěli
Američany pustit do Čech dál, než jak to stanovila demarkační
linie. Velitel západních spojeneckých vojsk Dwight Eisenhower 4. května
nabízel sovětskému velitelství, že osvobodí Prahu. Náčelník sovětského
generálního štábu Antonov to ale odmítl s tvrzením, že Rudá armáda už
je prý na cestě. První sovětské jednotky 1. ukrajinského frontu však
vyrazily do Čech až 6. května. Do Prahy dorazily tanky 1. ukrajinského
frontu 9. května ve 4 hodiny ráno. V 8 hodin Český rozhlas začal
vyzývat Pražany, aby odstraňovali barikády a pomáhali tak postupu Sovětů.
Jejich tankové a mechanizované jednotky se střetly s Němci dopoledne
v Dejvicích, na Klárově a U Bulhara. Do večera sovětské
jednotky vytvořily obranný kruh kolem města. Skupina německých
armád Mitte už ale z větší části ustoupila. K posledním bojům
došlo v noci z 11. na 12. května na Mirovicku. |