Jalta 45
Home 2.sv. válka 1944-45 Den D Atentát na A. H. Garden Finsko 1944 Bagration Varšava 1944 Bulharsko Jugoslávie SNP VF 1943-45 Řecko Dukla 44 Ardeny 1944 1945 Jalta 45 Maďarsko Pád Berlína Postupim 45 Atomová bomba Osvobození ČSR Norinberk

 

Tisk

 

Jaltská konference byla jedním ze setkání hlavních představitelů SSSR, USA a Velké Británie (Roosevelta, Churchilla a Stalina) během druhé světové války, které se konalo mezi 4. a 11. únorem 1945. Setkání mělo krycí název Argonaut a hlavními otázkami projednávanými byl vztah Spojenců k Německu a Francii, opět se projednávala polská otázka a také vznik Organizace spojených národů.

Místo konání

Další z řady setkání zástupců tří mocností se konalo v bývalém carském paláci v Jaltě. Už výběr samotného místa, kde se Velká trojka sešla, byl ve znamení ústupků, které převládaly v americko-anglickém vztahu vůči SSSR. Stalin tak pod záminkou, že nesmí ztratit kontakt s vojenskými operacemi, měl celý průběh setkání pod kontrolou (včetně odposlechů britské a americké delegace).

Závěry

Byla podepsána tzv. Deklarace o svobodné Evropě, ve které se USA, SSSR a Velká Británie zavázaly nechat na osvobozených evropských územích proběhnout demokratické volby. Zároveň se mocnosti zavázaly pomáhat národům osvobozným od nacistů řešit demokraticky jejich politické a hospodářské problémy.
Jako místo konference, kde měla být založena celosvětová organizace spojených národů, bylo navrženo San Francisco a konference se měla konat v dubnu 1945. Již v Jaltě se diskutovalo o struktuře navrhované organizace a dohodlo se na existencí Rady bezpečnosti. USA a Velká Británie se oproti původnímu Stalinovu požadavku na samostatný hlas každé svazové republiky, shodly na podpoře samostatného hlasu Ukrajiny a Běloruska.
Byla dohodnuta demilitarizace a odzbrojení Německa. Země měla být, na rozdíl od původního spojeneckého plánu, který počítal s rozdělením země na několik samostatných států, rozdělena do čtyř zón, které by byly spravovány Spojenými státy, SSSR a Velkou Británií. Poslední zóna byla na britský nátlak vymezena Francii, která tím získala i místo v Kontrolní komisi.
Východní část Německa měla připadnout Polsku a Sovětskému svazu. Obyvatelstvo německé národnosti (cca 15 milionů) mělo být z těchto území odsunuto na západ.
Dále se státníci shodli na reparacích, které mělo Německo platit jako náhradu za ztráty způsobené válkou. Část reparací měla být uhrazena formou zboží (také strojů, lodí, akcií v německých společnostech). USA a SSSR se shodli na celkové sumě 22 miliard dolarů, z čehož mělo 50% připadnout Sovětům. Britové byli přesvědčeni, že konečnou sumu bude možno stanovit až po ukončení válečných operací, proto měl být sovětsko-americký návrh předložen Reparační komisi.
Naopak nedošlo ke shodě o válečných zločinech a řešení tohoto problému bylo odloženo.
V Polsku měla vzniknout demokratická prozatimní vláda, ve které by měl zastoupení i nekomunistický odboj a zástupci londýnské exilové vlády. Toto rozohdnutí bylo porážkou Britů a Američanů, protože prakticky znamenalo jen doplnění loutkové lublinské vlády, řízené z Kremlu. Původní požadavek o odvolání této lublinské vlády, se u Stalina nepodařilo prosadit.
V Jugoslávii byla podpořena dohoda mezi Titem a Šubašićem, která prakticky sloučila komunistickou a exilovou vládu.
Sověti souhlasili vyhlásit válku Japonsku nejpozději do tří měsíců. Měli za to získat Sachalin a ostrovy jemu přilehlé, Kurilské ostrovy, dále nájem přístavu Port Arthur, výsadní práva v přístavu Dairen a mimořádná práva v užívání Východočínské a Jihomandžutské železnice.
Rozhodnutí o italsko-jugoslávské a italsko-rakouské hranici bylo odloženo stejně tak jako rozhodnutí ohledně Jugoslávsko-bulharských vztazích, Rumunska, Iránu a montreuxské konvenci.

Část dohod byla tajná, např. se samostatným zastoupením Ukrajiny a Běloruska v OSN se veřejnost seznámila až na konci války, Dohoda tří velmocí o otázkách Dálného východu byla zveřejněna až v roce 1946 a dokonce i Truman, v době Jalty Rooseveltův viceprezident, se o její existenci dozvěděl až po nástupu do úřadu.

Kontroverze

Závěry přijaté na jaltské konferenci byly po roce 1945 přijímány rozpačitě nebo otevřeně kritizovány. Roosevelt byl obviněn z odepsání východní a střední Evropy ve prospěch komunistické SSSR. V této souvislosti se především zmiňuje Rooseveltovo a Churchillovo odmítnutí žádosti polské emigrační vlády o poválečnou mezinárodní kontrolu polského území. Navíc žádní představitelé jiných států, o kterých bylo jednáno, nebyli do Jalty pozváni a tak byli vyloučeni z rozhodování o osudech vlastního státu či národa. Je silně nepravděpodobné, že oba státníci věřili, že Sověti splní na konferenci ujednané závěry ohledně Svobodné Evropy. Ve vztahu k budoucnosti Německa dopadla jaltská konference značně nerozhodně, vzhledem k tomu, že ve svých sektorech měl každý ze spojenců v podstatě volnou ruku.

  nahoru