Finsko 1944
Home 2.sv. válka 1944-45 Den D Atentát na A. H. Garden Finsko 1944 Bagration Varšava 1944 Bulharsko Jugoslávie SNP VF 1943-45 Řecko Dukla 44 Ardeny 1944 1945 Jalta 45 Maďarsko Pád Berlína Postupim 45 Atomová bomba Osvobození ČSR Norinberk

 

 

Ofenzíva Rudé armády (1944)  

V roce 1944 se situace na frontě zcela změnila. 9. června 1944 zahájila Rudá armáda zdrcující ofenzívu na Karelské šíji s cílem dobýt a obsadit Finsko. Plán vycházel ze Stalinovy nové doktríny, že je třeba útočit na spojence Německa, kteří jsou slabší a zhroutí se dříve. Útok Finy zaskočil jak svým rozsahem, tak i načasováním, neboť jejich tajné služby dodaly pozdější datum. Zdržovací a předsunuté posty byly smeteny prakticky okamžitě a o den později Rudá armáda prolomila hlavní obranné pozice finské armády na Karelské šíji  

Zoufalá finská vláda se obrátila na Německo s prosbou o urychlenou dodávku obrněné techniky a moderních protipěchotních zbraní a o leteckou podporu. Německo bylo ochotno pomoci, pokud ovšem Finsko uzavře oficiální a nezrušitelnou smlouvu o spojenectví s Německem až do úplného konce a pokud Finsko vydá Židy. Finové odmítli oboje, nicméně finský prezident Ryti se rozhodl napsat dopis Hitlerovi, který obsahoval osobní záruky, že dokud bude Ryti prezidentem, Finsko zůstane spojencem Německa (což vedlo k přerušení diplomatických vztahů s USA). Hitler se s tím spokojil a poslal vše žádané. Finové pak s pomocí německého letectva, moderních protitankových zbraní a malých německých obrněných jednotek zastavili počátkem června postup Rudé armády na tzv. VKT-linii sahající od Viipurského zálivu přes jezero Kurpar a řeku Vuoksi až k Taipale a Ladožskému jezeru. Jedinou vadou na kráse byl předčasný pád Viipuri.

prezident Ryti 

Za nové situace nabídla finská vláda Sovětskému svazu mír v hranicích z roku 1940. Stalin však odmítl a ohlásil, že přijme pouze bezpodmínečnou kapitulaci. Finové odmítli na jakoukoli kapitulaci přistoupit - trvali na příměří a na tom, že Rudá armáda nevstoupí do středního a jižního Finska. Stalin tedy nechal přisunout na finskou frontu další jednotky a chystal se problém Finska vyřešit jednou provždy.

nahoru 

25. června 1944 vypukla bitva v oblasti Tali-Ihantala, největší a nejkrvavější bitva v historii severských zemí. Padesátitisícová finská armáda v ní zastavila početně třikrát silnějšího a mnohem lépe vyzbrojeného nepřítele a způsobila mu těžké ztráty. Obranná linie nebyla prolomena. Ztráta 22 000 mužů a asi 500 tanků představujících vrchol soudobé obrněné techniky ukázala, že Finsko není tak slabé, jak se předpokládalo. Navíc zkrachovaly i souběžné akce v Ladožské Karelii (Východní Karelii Finové vyklidili) a proti jižnímu pobřeží Finska (ukázalo se, že Rudá armáda není se stávajícími silami schopna provést efektivní vylodění ve finském týlu). Finská fronta tak byla jediným úsekem Východní fronty, na němž Rudá armáda v roce 1944 nedokázala splnit zadané cíle navzdory nejvyšší snaze a četným posilám.

Tali-Ihantala

Nicméně Pokračovací válka, byť selhala v sekundárním cíli - trvalém osvobození ztracených území, v tom primárním uspěla - zajistila Finsku jeho nezávislost a svobodu. V příštích letech sice muselo přistoupit na určitou podřízenost Sovětskému svazu ve své zahraniční a v malé míře i vnitrostátní politice, nicméně vždy zůstalo svobodným a demokratickým státem, jehož svobodnou volbu zejména ve vnitrostátních otázkách Sovětský svaz do značné míry respektoval.

Pokračovací válka skončila příměřím, které vstoupilo v platnost 5. září 1944. K formální ukončení válečného stavu došlo přijetím Pařížského míru v roce 1947.

Finská armáda ztratila v Pokračovací válce asi 60 000 mužů, ztráty Rudé armády se odhadují na čtvrt miliónu vojáků.  

nahoru