Boje o Berlín

V dubnu 1945  Hitler nařídil zřídit tři linie obrany, které sestávaly z protitankových příkopů a  dělostřeleckých postavení, jenž se táhly 300 km od Baltského moře až k českým hranicím.
Velitelem obranných postavení byl pověřen rakouský generál Heinrici, který se osvědčil
v obranných bitvách na východní frontě.
 

generál Heinrici

Na severu se nacházela 3. tanková armáda generála von Manteuffela.

Tento generál se vyznamenal při tankových bitvách na západě proti v Francii nebo v počátečních bojích na východní frontě.

Proti třem německým armádám stály 3 ruské fronty. Na severu proti 3. německé 
tankové armádě byl rozmístěn 2. běloruský front maršála Rokossovského. Přímo proti Berlínu u Kostřína se rozprostíral 1. běloruský front maršála Žukova. Více na
jih u města Tribel to byl 1. ukrajinský front maršála Koněva, který proti sobě měl
velmi slabého soupeře, armádní uskupení generála Schörnera (Heeresgruppe Mitte).

maršál Žukov

Linie mezi Rusy a Němci probíhala kolem řeky Nisy a poté Odry. První, co museli Rusové
udělat, bylo získat předmostí na druhém břehu těchto řek. Odra byla v této době
rozvodněná a některých místech se dokonce vylila z břehů. To byl důvod, proč zatím
 2. běloruský front nepodnikl útok na nejslabší článek německé obrany před Berlínem,
 3. německou tankovou armádu.

Kromě protiletadlových neměla tato německá armáda žádná děla a i kdyby je měla nebylo
 by to k ničemu, protože neměla střelivo. Navíc se armáda skládala z jednotek velmi
pochybné kvality. Nacházely se v ní jednotky přeběhlých Rusů s nízkou morálkou a stejně
 tak i jednotky Rumunů. Přes všechny nedostatky se rakouský generál Heinrici činil jak
 mohl, aby zabránil německé katastrofě. Věděl, že ruskému útoku bude předcházet
zničující palebná přehrada a snažil se odhadnout, kdy to bude, aby mohl v daný
okamžik stáhnout čelní jednotky z dostřelu ruských děl. Poté by neutrpěl tak vysoké
ztráty a mohl by se účinně bránit ruskému náporu.

Skupina armáda „Visla“ zaujala spolu s některými jednotkami skupiny „Střed“ obranné pozice podél řeky Odry. K obraně se též připravovaly jednotky Volkssturmu a Hitlerjugend. Sověti na měli k dispozici ohromnou útočící sílu - 2,5 mil vojáků, 41 600 děl, 6 250 tanků a samohybných děl a 7 500 letadel. Německou obranu na přístupových cestách k Berlínu zabezpečovala 9 armáda. Adolf Hitler stále věřil, že dojde k roztržce mezi spojenci a že Berlín obsadí americká vojska, která po kapitulaci Modelovy armády postoupila na vzdálenost zhruba 80 km od Berlína. Jeho naděje se však nesplnily. Dne 14. dubna začaly první útoky, kdy jednotky Rudé armády prováděly průzkum bojem.

Mezitím v 6 hodin 16. dubna 1945 zaútočila vojska maršála Koněva v prostoru Schörnerovy
 armádní skupiny. Před útokem byla položena kouřová clona, aby zakryla útočící jednotky.
 V 6:55 se sovětské divize 13. armády (generál Purchov) vyřítily do útoku. Nejdříve však
 musely překonat ledovou řeku Nisu. kousek jižněji překračovali řeku také vojáci
 4. gardové tankové armády.

Volkssturm

Hlavní útok na Berlín byl zahájen v noci 16. dubna ve 3 hodiny ráno. Začala mohutná dělostřelecká příprava a v záři světlometů byl proveden bleskový útok. Ten však nebyl úspěšný, a to zvlášť na Seelowských výšinách, kde měli Němci hlubokou obranu. Navíc se jednotky Wehrmachtu, SS, Volkssturmu i Hitlerjugend zarputile bránily, a to i jak ze strachu z Rudé armády, tak i ze strachu z Hitlera, který nařídil všechny „zbabělce“ na místě popravit. Svými lidmi byli věšeni a stříleni i němečtí civilisté, kteří se chtěli vyhnout „totální mobilizaci,“ či kteří vyvěsili bílé vlajky. Pro obě strany zničující boje byly vedeny až do 19. dubna, přičemž se střídaly útoky jedné strany z protiútoky z druhé strany. Nejvíc vázl postup 1. běloruského frontu maršála Žukova, úspěšnější byla vojska 1. ukrajinského frontu maršála Koněva, která prolomila pozice 4. pancéřové armády a 18. dubna se dostala ke Sprévě. Odtud vyrazila k Berlínu, kde začala obkličovací manévr z jihu. Ze severu zaútočila na hlavní město Třetí říše armáda 2. běloruského frontu maršála Rokossovského.

Hitler posílal  do války i děti 

Hitlerjugend

20. dubna 1945 oslavoval Hitler ve svém berlínském bunkru poslední narozeniny. Od
 jedenácti hodin dopoledne přijímal Hitler gratulace od svých nejbližších spolupracovníků
 (Goebbelse, Bormanna, von Ribbentropa, Speera, Dönitze, Keitela, Jodla, Krebse a Himmlera).

 Dne 22. dubna uspořádal Hitler poslední operační poradu, při níž bylo rozhodnuto stáhnout všechna vojska ze západní fronty a vrhnout je do bojů o Berlín. Týž den se německá 12. armáda generála Walhtra Wencka obrátila na východ a začala se narychlo přemisťovat k Berlínu, kam se však nedostala.

 23. dubna 1945 vydal Stalin rozkaz číslo 11084, ve kterém rozdělil Berlín mezi 1. běloruský front a 1. ukrajinský front. Pro Koněva to byl šok. Jeho tanky již dosáhly Berlína a on má nyní přenechat větší díl tohoto města Žukovovi.
Dne 24. dubna se  tedy první Žukovovy jednotky dostaly do předměstí Berlína, na jihu se Koněvovy jednotky přiblížily k letišti Tempelhof a překročily Tetowský kanál a obklíčení hlavního města se uzavřelo. Zároveň byla obklíčena německá 9. armáda, která se pokoušela marně dostat z obklíčení a pomoci berlínské posádce. K obraně města měl generál Weidling k dispozici zbytky 9. a 3. pancéřové armády a jednotky sesbírané z řad policie, protiletadlového dělostřelectva, hitlerjugend a volkssturmu. Obrana města se opírala o barikády, průchody mezi domy a minová pole.

Koněv

26. dubna 1945 zbavil polní maršál Keitel generála Heinriciho velení armádní skupině Visla. Ve městě právě probíhalo drancování, loupení a také znásilňování. Ruští vojáci kradli na co přišli. 29. dubna 1945 utrpěl Hitler další záchvat zlosti, když se dověděl o Himmlerově vyjednávání se Spojenci o míru.

Dobytí Berlína

Vojska 1. běloruského a 1. ukrajinského frontu začala přímý útok na Berlín 25. dubna a do 29. dubna 1945 dobyla větší část Berlína a pronikla do středu města. Téhož dne bylo Rudou armádou obsazeno ministerstvo vnitra a Sověti byli od Říšského sněmu vzdáleni pouze 500 metrů . 30. dubna 1945 Rudá armáda vrhla do útoku proti říšskému kancléřství jednu divizi. Když Keitel Hitlerovi sdělil, že Wenckova 12. armáda svádí těžké boje a do Berlína nedorazí, bylo rozhodnuto. Adolf Hitler a jeho novopečená manželka Eva, rozená Braunová, po poledni spáchali sebevraždu. Ještě týž den ve 22 hodin vztyčili dva rudoarmějci sovětskou vlajku na kupoli Reichstagu. 1. května 1945 se Joseph Goebbels pokusil dosáhnout zastavení palby, avšak Stalin trval na bezpodmínečné kapitulaci. Vzápětí na to Goebbels a jeho žena otrávili své děti a spáchali sebevraždu. 2. května se generál Weidling rozhodl beznadějný boj ukončit a berlínská posádka se vzdala.

7. května 1945 se Američanům u Labe vzdala hrstka mužů německé 9. armády generála
 Busseho, která přežila ruský nápor. Německé ztráty v bitvě o Berlín byly obrovské.
 Zahynulo přibližně 100 000 civilistů a dalších 6 000 spáchalo sebevraždu. 20 000 až
 100 000 žen bylo v Berlíně znásilněno ruskými vojáky. Němci také ztratili přibližně
 100 000 vojáků.

"Družba"

Pokračovávání ?!?  

Bitva o Berlín byla vyvrcholením bojů 2. světové války v Evropě, při níž vlastní rukou zemřel vůdce nacismu - Adolf Hitler. Pro Stalina bylo dobytí Berlína jeho největším vojenským triumfem, pro prostého sovětského člověka to bylo největší zadostiučinění za útrapy a strádání v letech 1941 - 1945 - vždyť počet sovětských obětí 2. světové války byl hrozivý. Dílčí boje až do kapitulace ještě pokračovaly jak na území Německa, tak na území Čech a Moravy, kde skončily až 11. května 1945. 7. května podepsalo německé velení kapitulační akt se západními spojenci v Remeši, 

Jodl podepisuje kapitulaci

8. května byl kapitulační akt za přítomnosti zástupců Sovětského svazu i západních velmocí podepsán v Berlíně.

Podpis kapitulace v Berlíně

 Tím dnem oficiálně skončila 2. světová válka na evropském kontinentě.